 2.4. 99mTc-pentavalentní dimerkaptosukcinová kyselina (99mTc(V)-DMSA, alkalizovaná DMSA) |
|
|
99mTc(V)-DMSA byla vyvinuta začátkem 80. let v Japonsku jako radiofarmakum k detekci nádorů. Vzniká alkalizací DMSA, používané pro statickou scintigrafii ledvin, redukcí 99mTc na pětimocnou formu (pentavalentní 99mTc-DMSA).
|
| Princip |
Exaktní mechanizmus není přesně znám; je nespecifický a pravděpodobně je za akumulaci v různých nádorech zodpovědná podobnost pentavalentní DMSA s fosfátovým iontem.
|
| Indikace |
Pentavalentní DMSA se akumuluje v řadě maligních nádorů, a to jak v primárních, tak metastatických, např. ve skvamózních karcinomech hlavy a krku, v karcinomech prsu nebo ve všech typech karcinomů plic. Hlavní klinické využití tohoto radiofarmaka je u nemocných s medulárním karcinomem štítné žlázy.
Medulární karcinom štítné žlázy (MTC)
Tvoří asi 10 % všech karcinomů štítné žlázy, ale má druhou nejhorší prognózu po anaplastickém typu. Jen asi 30 % nemocných s metastázami do vzdálených orgánů (plíce, játra a kosti) přežívá 5 let. Je to dáno tím, že terapeutické možnosti u tohoto karcinomu jsou omezené - MTC je rezistentní k chemoterapii i k zevnímu ozáření.
MTC vzniká z C buněk nebo parafolikulárních buněk štítné žlázy. Tyto buoky tvoří méně než 1 % celkové buněčné masy štítné žlázy a nacházíme je parafolikulárně, interfolikulárně nebo intrafolikulárně. C buoky mají charakter APUD (Amine Precursor Uptake and Decarboxylation) tkáně. Secernují hormon kalcitonin, což je polypeptid složený z 32 aminokyselin, ale mohou secernovat i další peptidy a neuropeptidy, které jsou zodpovědné za řadu klinických příznaků MTC.
MTC je pomalu rostoucí nádor metastazující nejprve do regionálních krčních a poté do mediastinálních lymfatických uzlin. Vzdálené metastázy se mohou vyskytovat v plicích, játrech a skeletu, méně často v mozku.
Asi 10 % MTC je familiálních. MTC se dále může vyskytovat jako součást MEN-2 syndromu ("Multiple Endocrine Neoplasia Syndrome"). Tento syndrom má dva subtypy : MEN-2a a MEN-2b. (tab. 1)
Tab.1: MEN-2 syndrom| MEN-2a | MEN-2b |
| MTC | MTC |
| Feochromocytom | Feochromocytom |
| Hyperparatyreiodismus | Neuromatóza |
| Marfanoidní habitus |
Protože MTC není odvozen z folikulárních buněk štítné žlázy, tak jak je tomu u papilárních a folikulárních karcinomů, nemá schopnost akumulovat 131I.
Hlavním způsobem léčby MTC je léčba chirurgická. Aby měla co největší efekt, je nutné zjistit kromě primárního nádoru také lokalizaci metastáz. Ačkoliv v diagnostice tohoto nádoru hrají významnou roli radiodiagnostické metody zaměřené na morfologii (UZ, CT, MRI), jejich nízká specifita může být příčinou problémů s interpretací nálezů. Radionuklidové metody poskytují komplementární funkční informace, jež v kombinaci s anatomickými informacemi (UZ, CT, MRI) zajišťují optimální senzitivitu a specificitu v diagnostice MTC.
Scintigrafie pomocí 99mTc(V)-DMSA se provádí za 2 až 3 hod. po nitrožilní aplikaci radiofarmaka jako planární celotělové vyšetření a SPECT. SPECT zvyšuje senzitivitu záchytu lézí a může definovat přesněji rozsah primárního tumoru. Pentavalentní DMSA se také akumuluje v metastázách v měkkých tkáních i skeletu. Senzitivita detekce MTC pomocí tohoto radiofarmaka je udávána okolo 80 %.
Druhou důležitou scintigrafickou metodou k detekci MTC je scintigrafie 123I-MIBG (viz odd. 4.2.), která je významná, protože v případě průkazu akumulace tohoto radiofarmaka v metastázách MTC je ověřena efektivita eventuální terapie pomocí 131I-MIBG. Význam tohoto vyšetření podtrhuje skutečnost, že u neoperabilních metastáz MTC je léčba 131I-MIBG jedinou efektivní terapeutickou možností (viz kapitola 4, odstavec 4.2. a dále skriptum Nukleární medicína v endokrinologii a terapie otevřenými zářiči, P.Koranda a spol., Olomouc 2002).
V diagnostice MTC se mohou uplatnit i další radiofarmaka jako jsou např. 99mTc-anti-CEA protilátky, 111In-anti-CEA protilátky, 111In-pentetreotid, o nichž je pojednáno dále.
|
|
Zvolené kapitoly :