 I.4.1. Nádorová onemocnění |
|
|
Primární nádory
Kostní scintigrafie neumožňuje odlišit benigní a maligní tumory. Mezi benigní kostní tumory patří hemangiomy, fibrózní dysplazie, cysty, osteochondromy, osteoidní osteomy aj. Z primárních maligních tumorů jsou nejčastějšími osteosarkom, mnohočetný myelom a Ewingůw sarkom.
Osteosarkom
Tvoří cca 20% všech primárních kostních tumorů s maximem výskytu ve druhém a třetím decenniu (další vrchol je pak v šestém decenniu). Pomocí kostní scintigrafie lze zobrazit rozsah postižení a event. vzdálené kostní metastázy. Možné je i sledování případné regrese tumoru po léčbě, pro tuto možnost se rovněž používá 201Tl.
Mnohočetný myelom
Mnohočetný myelom je nejčastějším primárním kostním tumorem u dospělých. Na kostní scintigrafii se řada osteolytických defektů nezobrazí nebo jsou zobrazeny jako studené léze, proto zůstává rentgenové vyšetření u tohoto onemocnění metodou volby. V poslední době se ukazuje prospěšnost zobrazení kostní dřeně pro posouzení aktivity onemocnění ? provádí se celotělová scintigrafie pomocí 99mTc-MIBI.
Ewingůw sarkom
Je druhým nejčastějším maligním kostním tumorem u dětí a mladých dospělých. Polovina případů se objeví mezi 10. a 20. rokem života. častou lokalizací je femur nebo pánev. Pro zobrazování se používá RTG, MR (posouzení rozsahu) a kostní sken (zjiš?ování metastatického postižení). Na 3-fázové kostní scitnigrafii je zobrazena u tohoto vysoce vaskularizovaného tumoru intenzivní aktivita ve všech třech fázích vyšetření (podobně jako u osteomyelitidy).
Sekundární nádory skeletu
časná detekce metastatického procesu je nejčastější indikací k provedení kostní scintigrafie.
Výhodou kostní scintigrafie je :
1) celotělové vyšetření,
2) změny na kostním skenu předbíhají až o několik měsíců strukturální změny na RTG.
Metastatická ložiska se obvykle zobrazují jako horká ložiska (tj. "osteoplastická" ložiska patologicky zvýšené kostní přestavby). Mohou však být zobrazeny i studené léze (fotopenické defekty, někdy s lemem reaktivní kostní přestavby. Obraz generalizace primárního tumoru do skeletu viz obr č.3. Jelikož metastatický proces postihuje zejména kostní dřeň, scintigrafie skeletu většinou sleduje pouze reakci na toto postižení. Samotná scintigrafie kostní dřeně je tak ještě citlivějším vyšetřením než kostní sken).
 |
| Obr.3. Pacient s karcinomem prostaty, metastatický proces v axiálním skeletu. |
Přes 80% metastatických ložisek se nachází v axiálním skeletu. Vzácně může být zobrazen tzv. "supersken", tj. difuzní metastatické postižení axiálního skeletu. Pomocí scintigrafie skeletu je často plánována další léčba onkologických nemocných (sleduje se progrese event. regrese onemocnění). Důležité je pomýšlet na možnost tzv. "flare fenoménu" (fenoménu vzplanutí), který se může vyskytnout až u 20% nemocných. Jedná se o přechodné zhoršení nálezu na kostní scintigrafii po úspěšné léčbě, kdy starší léze mohou být zobrazeny intenzivněji nebo se objevují nová ložiska výšené kostní přestavby chemoterapií. Opakovaná studie po několika měsících pak prokáže významné zlepšení nálezu. U pacientů po radioterapii mohou být zobrazeny poradiační změny na skeletu (viz obr.4).
Při interpretaci nálezů u nemocných odeslaných k detekci kostních metastáz je nutno odlišit benigní léze, nejčastěji degenerativní nebo potraumatické etiologie. Důležitá je znalost dynamiky tumor markerů - např. prostatického specifického antigenu (PSA) u karcinomu prostaty. Při nízké hladině PSA je pravděpodobnost generalizace tumoru do skeletu nízká.
 |
| Obr.4. Poradiační změny na horní hrudní páteři u pacienta s bronchogenním karcinomem. |
Nejčastěji metastazují do skeletu karcinomy prostaty, prsu, plic, ledvin, z diferencovaných karcinomů štítné žlázy zejména folikulární karcinom. U dětí je nutno pomýšlet na neuroblastom, který je u nich druhým nejčastějším solidním tumorem. Neuroblastom je možno zobrazit pomocí 123I značeného metaiodobenzylguanidinu (123I-MIBG). U pacientů ve III. a IV. stadiu neuroblastomu se uplatňuje léčba pomocí 131I-MIBG.
|
|
Zvolené kapitoly :