 II.1.2. Hodnocení funkce štítné žlázy |
|
|
Důležitou součástí diagnostiky nemocí štítné žlázy je zhodnocení celkové tyreoidální funkce s případným posouzením rozložení funkční aktivity v tyreoidálním parenchymu.
Východiskem k hodnocení funkčního stavu štítné žlázy je sice klinický obraz a anamnéza, ale k definitivnímu posouzení slouží především laboratorní imunoanalytické testy, mezi něž patří i radioimunoanalýza.
Základním krokem funkční diagnostiky štítné žlázy je stanovení koncentrace TSH tzv. metodami 2. a 3. generace, které umožňují spolehlivě prokázat nejen elevaci, ale i supresi TSH. Význam určení hladiny TSH vyplývá z toho, že pouze tento parametr umožňuje odhalit subklinické formy dysfunkcí, což jsou stavy, kdy pacient má ještě normální hladiny tyreoidálních hormonů, ale hladina TSH je již abnormní. Znalost hladiny TSH je nutná také k odlišení primární a sekundární hypotyreózy.
Stanovení hladiny volné frakce tyroxinu (FT4) slouží k detekci a zhodnocení rozvinutých forem hypo- a hypertyreóz. Určení hladin celkového triiodtyroninu (TT3) nebo jeho volné frakce (FT3) má význam především při diagnostice tzv. T3-hypertyreózy, při které je izolovaně zvýšena pouze produkce T3.
Optimální diagnostický krokový postup pro hodnocení tyreoidální funkce in vitro testy je zobrazen na obr. 1.
 |
| Obr.1. Diagnostický algoritmus při podezření na poruchu funkce štítné žlázy. |
TRH test je zkouška, při níž se hodnotí vzestup plazmatické hladiny TSH po i.v. podání TRH ("thyrotropin releasing hormon"). Nyní slouží především jako ukazatel funkční rezervy hypofýzy a je tedy používán hlavně při diagnostice sekundární hypotyreózy. Za normální reakci hypofýzy lze považovat troj- až pětinásobný vzestup hladiny TSH po podání testační dávky TRH (při současném dodržení podmínky minimálního nárůstu absolutní hodnoty TSH u žen o 6 mU/l a u mužů o 4 mU/l).
Imunoanalytickými postupy lze dále stanovit hladiny tyreoglobulinu a antityreoidálních protilátek.
Hladina tyreoglobulinu slouží jako marker přetrvávající přítomnosti tkáně diferencovaného karcinomu štítné žlázy u pacientů po totální strumektomii a po eliminaci reziduí tyreoidální tkáně radiojodem. U pacientů se strumou však nelze tento parametr použít k předoperačnímu odlišení benigní a maligní tyreopatie, protože k vzestupu hladiny tyreoglobulinu dochází v obou případech. Jinou vhodnou aplikací stanovení tyreoglobulinu je diagnostika atyreózy, která je jednou z příčin vrozené hypotyreózy.
Z metod měřících hladiny protilátek má klinicky největší význam stanovení hladiny protilátek proti TSH-receptorům (TRAb) a protilátek proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO). Vysoké hodnoty TRAb jsou typické pro pacienty s autoimunní hypertyreózou, elevace hladin anti-TPO protilátek bývá přítomna u Hashimotovy tyreoiditidy.
|
|
Zvolené kapitoly :