Hodnocení funkčních parametrů komor
Při funkčním vyšetření komor se pomocí počítače zkonstruují křivky závislosti četnosti impulzů na čase (histogramy) z oblasti pravé nebo levé srdeční komory a korigují se na hodnoty pozadí. Dále se vytvoří reprezentativní srdeční cyklus pro výpočet ejekční frakce (EF) pravé (sumace 3 - 5 srdečních cyklů) nebo levé komory (sumace 4 - 8 cyklů). Hodnocení funkčních parametrů pravé komory je při tomto způsobu vyšetření přesnější než u radionuklidové ventrikulografie (nedochází k překrývání pravé komory s pravou síní), naopak při hodnocení funkčních parametrů levé komory je přesnější radionuklidová ventrikulografie.
Detekce a kvantifikace nitrosrdečních zkratů
A. Levo-pravé zkraty
Nejčastěji se jedná o levo-pravé zkraty, používají se křivky časového průběhu četnosti impulzů z oblasti zájmu nad pravou a levou komorou a nad plícemi (pulmogram). Je-li přítomen levo-pravý zkrat, objeví se na pulmogramu záhy po vrcholu prvního průtoku další, tzv. recirkulační vrchol (obrázek 2).
Matematickou analýzou je stanoven poměr plicního průtoku Qp a systémového průtoku Qs, který kvantitativně vyjadřuje velikost levo-pravého zkratu. V ideálním případě bez zkratu se poměr Qp/ Qs blíží jedné.
Pro kvantifikaci zkratu je třeba rozložit pulmogram na část odpovídající prvnímu průtoku a na část zachycující zkratovou a event. systémovou recirkulaci. První částí pulmogramu (od začátku až po bod maximální rychlosti poklesu) se proloží tzv. gama-funkce a extrapoluje se do vyšších časů na ose x. Ta potom představuje první průtok radioindikátoru plicním řečištěm a plocha S1 pod ní je úměrná plicnímu průtoku Qp. Tato fitovaná křivka se pak odečte od původního pulmogramu. Na vzniklé rozdílové křivce již není vrchol prvního průtoku, je zde pouze recirkulace jak systémová, tak případně zkratová. Dále stanovíme plochu S2 pod zkratovou recirkulační vlnou. Rozdíl S1 - S2 je úměrný systémovému průtoku Qs.
Poměr Qp/Qs kvantifikující zkrat je :
Qp / Qs = S1 / (S1 - S2)
Hodnota poměru Qp/Qs větší než 1,5 svědčí pro hemodynamicky významný levo-pravý zkrat.
B. Pravo-levé zkraty
Jestliže již při vizuálním hodnocení radionuklidové angiokardiografie pozorujeme zobrazení levé komory v době, kdy bolus radioaktivity dosáhl plic, je to nepochybně znamení přítomnosti hemodynamicky významného pro-levého zkratu.
Máme-li klinické podezření na pravo-levý zkrat, může být detekován po i.v. aplikaci 99mTc-makroagregátů albuminu (MAA), tedy radiofarmaka používaného hlavně při perfuzní plicní scintigrafii, sestávajícího z malých částic teplem denaturovaného albuminu, který se zachytí v prvním kapilárním řečišti, na které narazí (zde v plících). V přítomnosti pravo-levého zkratu se část makroagregátů v plicním kapilárním řečišti nezachytí a postupuje dále do systémového oběhu, kde je kumulována v orgánech jako např. v mozku nebo ledvinách. Lze provést kvantitativní analýzu takto provedeného vyšetření: velikost zkratu je přímo úměrná množství makroagregátů, které dosáhly systémové cirkulace (Obrázek 2). Může být měřena celotělovou scintigrafií, kdy lze vypočítat poměr aktivity v plících ke zbývající aktivitě v těle. Udává se, že významný pravo-levý krat je přítomen, jestliže je celotělová četnost impulsů větší než 7 % celkové plicní kumulace.
|
Zvolené kapitoly :
4. Radionuklidová angiokardiografie (metoda prvního průtoku) 
