Meckelův divertikl je nejčastější vrozenou anomálií trávicího traktu. Vyskytuje se asi v 1 až 3% populace jako zbytek neuzavřeného omfaloenterického duktu. Ektopická žaludeční sliznice bývá přítomna asi v 10 až 30% Meckelových divertiklů.
Sekrece žaludečních šťáv z ektopické žaludeční sliznice může způsobit ulcerace na přilehlé střevní sliznici a být takto příčinou krvácení do trávicího traktu, které se v tomto případě projevuje již v mladším věku.

Při vlastním vyšetření se i.v. podává pertechnetát (99mTcO4), který je vychytáván žaludeční sliznici.

Pacient je vyšetřován nalačno. často je doporučována dvoudenní premedikace antagonisty H2 receptorů (cimetidin 20mg/kg p.o.). které mají tlumit následnou sekreci iontů pertechnetátu do intestinálního lumen, což by vedlo k chabějšímu zobrazení ektopické žaludeční sliznice.

Serií scintigramů je sledována po dobu jedné hodiny oblast břicha, je možno zvolit režim multistatické nebo dynamické scintigrafie, v každém případě však jednotlivé scintigramy musí dosáhnout optimální kvality.

Scintigrafické vyšetření je prakticky jedinou neinvazivní metodou schopnou ektopickou žaludeční sliznici v Meckelově divertiklu detekovat.
Při použití scintilační kamery s optimální kvalitou obrazu je udávána senzitivita vyšetření 85% a specificita 95%.

Ektopická žaludeční sliznice se zobrazuje jako drobné ložisko hromadění radiofarmaka v oblasti břicha, které se v průběhu vyšetření zobrazuje s narůstajícím kontrastem vůči okolí a které nevykazuje žádný posun (tímto způsobem lze odlišit radiofarmakon vyloučené do moči a žaludečních šťáv)(obr. 6b).

obr. 6. Scintigrafie Meckelova divertiklu - serie scintigramů v odstupech 10 minut, Meckelův divertikl se promítá do oblasti bifurkace aorty