Cílem tohoto vyšetření je co nejkvalitnější zobrazení funkčního parenchymu ledvinné kory.

Pacient je vyšetřován po standardní přípravě ke scintigrafii ledvin.

Pacient je vyšetřován v poloze vleže. Pravidelně se nahrávají scintigramy v zadní a zadních šikmých projekcích, přední projekce je potřebná pro přesný výpočet poměru funkce ledvin, případně pro přesnější posouzení tvarových anomálií nebo ektopie ledviny.
Vzhledem k tomu, že menší část radiofarmaka je vyloučena do moči a při poruše drenáže ledviny může přetrvávat delší dobu v kalichopánvičkových systémech ledvin a působit tak rušivě při hodnocení skenů, je doporučováno provádět statickou scintigrafii ledvin až za 2-3 hodiny od i.v. aplikace radiofarmaka. Při velmi těžké poruše drenáže je doporučováno doplnit vyšetření o scintigramy v ještě delším časovém odstupu.

Za vhodné indikace statické scintigrafie ledvin je možno považovat:

• přesné stanovení poměru funkce ledvin,


• detekce funkčních defektů za účelem potvrzení nejednoznačné diagnózy akutní pyelonefritidy, scintigrafii je v tomto případě nutno provést před odezněním poškození funkce ledvinného parenchymu při úspěšné terapii antibiotiky


• průkaz trvalých postpyelonefritických funkčních lézí (jizev) pomocí scintigrafie za 6 měsíců po akutním infektu nebo později (obr. 17)


• potvrzení afunkce nebo chybění jedné z ledvin, případně detekce ektopicky uložené ledviny,


• ověření tvarových anomálií, při scintigrafii se velmi dobře zobrazují můstky tvořené funkčním parenchymem spojující ledviny, např při ren arcuatus (obr. 18).

obr. 17. Statická scintigrafie ledvin - postpyelonefritická jizva zřetelná na scintigramu v levé zadní šikmé projekci

obr. 18. ?? Chybí

Charakter vyšetření umožňuje vyhledat přechodnou nebo trvalou ložiskové alteraci funkce parenchymu ledvinné kory. Navíc lze přitom stanovit zcela přesně poměr funkce obou ledvin. Na rozdíl od dynamické scintigrafie je možno totiž při tomto vyšetření získat obrazy ledvin nejen v zadní, ale i v přední projekci a následným výpočtem eliminovat vliv odlišné hloubky uložení levé a pravé ledviny od povrchu zad. Korekce vlivu rozdílné atenuace záření při průchodu tkáněmi o různé tloušťce je založena na stanovení geometrických průměrů (druhá odmocnina součinu) četnosti impulzů naměřených v oblasti levé i pravé ledviny v přední a zadní projekci po korekci na četnost pozadí. Poměr těchto geometrických průměrů, obvykle vyjádřený v procentech, je žádaným poměrem funkční zdatnosti ledvin.

Při hodnocení morfologie ledvin nyní dominuje sonografie, která má lepší rozlišovací schopnost než scintigrafie, ale při řešení otázek spojených se zobrazením a hodnocením funkční zdatnosti ledvinné tkáně si i nadále udržuje statická scintigrafie ledvin své místo. Za typický příklad, kdy je scintigrafická detekce funkčních defektů citlivější než sonografická, je možno považovat detekci pyelonefritických funkčních defektů ledvinné kory. Vždy však je nutno mít na zřeteli, že postavení obou typů vyšetření je vzájemně komplementární, protože každé z nich poskytuje jiný typ informací.