Dynamická scintigrafie ledvin je vyšetření, které poskytuje obrazovou informaci o funkčním parenchymu ledvin a jejich kalichopánvičkových systémech, ale především umožňuje kvantifikovat funkci ledvin nebo jejich částí a zhodnotit odtokové poměry.
Rejekce se v typickém případě projeví především alterací perfuze ledviny a až následně poruchou funkce. Avšak při hyperakutní rejekci nastává velmi těžká redukce ledvinného prokrvení i velmi těžká porucha funkce prakticky současně.

Lze použít 99mTc-DTPA i 99mTc-MAG3 - při hodnocení je však vždy zohlednit typ použitého radiofarmaka. Při hodnocení perfúze je výhodnější použít 99mTc-DTPA, protože akumulace radiofarmaka v ledvině nastupuje pomaleji a lze tedy lépe oddělit fázi perfúze a funkce.

Obdobně jako při běžné dynamické scintigrafii ledvin je nutno před vyšetřením zajistit dobrou hydrataci pacienta.

Pacienti jsou vyšetřováni v přední projekci, detektor scintilační kamery je zaměřen na oblast transplantované ledviny, ilických arterií a močového měchýře. Radiofarmakon se aplikuje i.v. ve formě bolu a během první minuty vyšetření je pomocí série jednovteřinových scintigramů sledován první průtok radiofarmaka ilickou artérií a ledvinou. V dalším průběhu vyšetření sledujeme již zvyklým způsobem vychytávání radiofarmaka v ledvinách a odtok moči do močového měchýře (obr. 13).

obr. 13. Výsledný protokol vyšetření u transplantované ledviny s normální perfuzí i funkcí a volnou drenáží

Možnou indikací je tedy průkaz ATN nebo rejekce (obr. 15). Další možnou indikací dynamické scintigrafie u transplantované ledviny je detekce urinomu - únik moči při dehiscenci anastomózy ureteru. Tento nález se projeví jako kolekce moči s radiofarmakem na pozdních scintigramech za 60 až 90 minut od podání radiofarmaka (obr. 16).

obr. 15. Výsledný protokol vyšetření u transplantované ledviny s rejekcí - těžká porucha perfuze i funkce, na četnostní křivce z oblasti arterie jsou zřejmé recirkulační vlny při založeném A-V shuntu u dialyzovaného pacienta

obr. 16. Urinom - kolekce moči v oblasti břicha zřetelná především na scintigramu za 60 minut od aplikace radiofarmaka (vpravo) v důsledku dehiscence v oblasti anastomózy ureteru

Výsledkem vyšetření je tedy studie složená z fáze perfuzní a z části funkční a exkreční. Perfuzní fázi přitom hodnotíme vizuálně a kvantitativně. Kvantitativní hodnocení vychází z četnostní křivky charakterizující první průtok radiofarmaka ledvinou a ilickou artérií. Nejčastěji je vypočítáván index podle Hilsona, který je definován jako poměr integrálů četnostních křivek z oblasti a. iliaca ext. a z oblasti ledviny v časovém intervalu od přítoku radiofarmaka do okamžiku dosažení maxima aktivity v a. iliaca ext (obr. 14).

obr. 14. Schéma výpočtu indexu perfuze dle Hilsona