Nejpřesněji lze renální clearanci měřit pomocí metod založených na udržování konstantní koncentrace látky v plazmě kontinuální infuzí se současným přesným sběrem moči, avšak tento postup je pro svou komplikovanost nevhodný pro každodenní medicínskou praxi, a proto je většinou nahrazován měřením kreatininové clearance.

Ledvinnou funkci je však možno kvantifikovat také pomocí tzv. vzorkových radionuklidových metod, jejichž výhodou je fakt, že se při nich neprovádí sběr moči. Tyto postupy jsou založeny na stanovení clearance plazmatické, která je však při použití látek nemetabolizovaných v organismu a vylučovaných pouze ledvinami prakticky identická s clearancí renální. Základem pro měření plazmatické clearance po jednorázovém i.v. podání radiofarmaka je vyhodnocení rychlosti poklesu jeho plazmatické koncentrace pomocí odběrů vzorků plazmy v určitých časových odstupech od aplikace.

U metod používajících odběrů více plazmatických vzorků jsou výpočty parametrů funkce ledvin založeny na analýze vycházející z dvoukompartmentového modelu rozložení látek v organizmu. Velmi zjednodušeně přitom platí, že čím rychleji klesá plazmatická koncentrace sledované látky, tím lepší je ledvinná funkce (obr. 1).

obr. 1. Dvoukompartmentový model distribuce radiofarmaka v organismu - V1 objem centrálního intravaskulárního kompartmentu, do něhož je injikováno sledované farmakon I, V2 - objem extravazální kompartmentu výměnného, do něhož a z něhož farmakon z objemu V1 difunduje a redifunduje, k1-2 a k2-1 - konstanty interkompartmentové výměny. Farmakon je odstraňováno z objemu V1 do moči o objemu V3 s intenzitou adekvátní clearanci Cl: Cl = k1 - 3 * V1